Přezdívka Ázerbájdžánu – „země ohně“ (Odlar Yurdu) – není marketingová nálepka, ale doslova geologie. Zdejší podloží je prosycené zemním plynem a ropou; na některých místech plyn prosakuje na povrch a po zapálení hoří klidně staletí. Tyto věčné ohně po tisíce let přitahovaly poutníky, obchodníky i cestovatele a staly se symbolem celé země.
Proč tady hoří země
Ázerbájdžán leží na jednom z nejstarších ropných a plynových území světa – právě tady vznikl v 19. století jeden z prvních ropných průmyslů vůbec. Zemní plyn, který uniká podložím k povrchu, se dokáže vznítit od blesku i jiskry a pak už hoří sám. Odtud pramení i dávné náboženství, které oheň uctívalo: zoroastrismus. Pro jeho vyznavače byl oheň posvátným symbolem čistoty a právě přírodní plameny Ázerbájdžánu byly cílem poutí.
Chrám ohně Ateshgah
Na předměstí Baku ve čtvrti Surachani stojí Ateshgah – pětiúhelníkový chrám ohně ze 17. a 18. století. Svým tvarem připomíná karavanseráj: čtvercové nádvoří obehnané celami, uprostřed oltář se čtyřmi komíny a věčným plamenem. Uctívali tu oheň nejen zoroastrijci, ale i hinduističtí a sikhští poutníci a obchodníci, kteří sem přicházeli po Hedvábné stezce z Indie – dokládají to nápisy na celách. Přírodní plamen tu vyhasl kolem roku 1969, když okolní těžba plyn vyčerpala; dnes je oheň napájen z městského rozvodu, aby si návštěvník scénu dokázal představit. Z chrámu je dnes muzeum s figurínami poutníků a výkladem o kultu ohně.
Hořící hora Yanar Dag
Nedaleko odtud, na poloostrově Abšeron, se nachází Yanar Dag – svah, na kterém nepřetržitě hoří pás plamenů vysokých po kolena až po pas, přímo ze země. Na rozdíl od mnoha „věčných ohňů“, které během 20. století vyhasly kvůli poklesu tlaku plynu, tenhle stále plápolá. Traduje se, že ho v 50. letech nechtěně zapálil pastýř odhozenou cigaretou – a od té doby nezhasl. Nejpůsobivější je za soumraku a v noci, kdy ohnivá stěna kontrastuje s tmavou oblohou a je cítit teplo i z několika metrů. U vstupu je malé muzeum a čajovna s výhledem na plameny.
Odkaz ohně v moderním Baku
Symbolika ohně prostupuje i dnešní Ázerbájdžán. Nejlépe je to vidět na Plamenných věžích nad centrem Baku – trojici mrakodrapů ve tvaru plamenů, jejichž fasády se po setmění promění v obří LED obrazovky, na kterých „hoří“ oheň nebo vlaje vlajka. Starověký kult ohně a špičkovou moderní architekturu tak spojuje jediné téma.
Jak obě místa navštívit
Ateshgah i Yanar Dag leží na Abšeronu do 30–40 minut jízdy od centra Baku a dají se pohodlně spojit do jednoho půldenního výletu. Vstupné do každého je mírné (řádově jednotky manatů, ceny se mění). Nejlepší plán: vyrazit odpoledne, začít Ateshgahem za světla a Yanar Dag si nechat na soumrak, kdy plameny nejlépe vyniknou. Jak se na výlet dostat, popisujeme v článku jak se pohybovat po Baku, a další tipy najdete v přehledu výletů z Baku.
Časté otázky
Proč se Ázerbájdžánu říká země ohně?
Kvůli zemnímu plynu, který na řadě míst uniká z podloží a po zapálení hoří i staletí. Tyto přírodní ohně daly zemi jméno a stály u zrodu dávného uctívání ohně.
Hoří v Ateshgahu skutečný přírodní oheň?
Původní přírodní plamen vyhasl kolem roku 1969 kvůli těžbě plynu v okolí. Dnešní oheň je napájen z rozvodu plynu, aby návštěvníci viděli, jak chrám fungoval.
Kdy je nejlepší navštívit Yanar Dag?
Za soumraku nebo po setmění, kdy plameny na tmavém svahu vyniknou nejvíc. Přes den jsou méně výrazné.
Dá se Ateshgah a Yanar Dag stihnout za půl dne?
Ano. Obě místa jsou na Abšeronu blízko Baku a spojíte je do jednoho odpoledne, ideálně zakončeného Yanar Dagem po setmění.
Je návštěva bezpečná?
Ano, ohně jsou ohrazené a jde o běžně navštěvované turistické cíle. Jen nestrkejte ruce do plamenů a hlídejte děti.
Chcete víc z kultury země? Přečtěte si o ázerbájdžánských kobercích nebo o jarním svátku Novruz.
