Krátce: Mingəçevir je zelené a klidné město na řece Kura, zhruba 270 km silnicí západně od Baku. Nečekejte tu staré památky. Přijeďte kvůli řece, vodě a atmosféře poválečného plánovaného města, které vyrostlo kolem největší přehrady v zemi. Hodí se jako zastávka na jeden večer při cestě mezi Baku, Gəncə a Şəki.
Pro koho Mingəçevir je (a pro koho ne)
Buďme upřímní: pokud máte na Ázerbájdžán týden a chcete vidět to nejdůležitější, Mingəçevir klidně vynechte. Pokud ale cestujete pomalu, máte auto nebo vás unavilo bakuské tempo, je to příjemné místo, kde místní večer korzují po nábřeží, rybáři posedávají u vody a v čajovnách se nikdo nikam nežene. Dobře si ho užijí lidé, kteří rádi poznávají „normální“ města, ne jen turistické vrcholy.
Město, které postavila přehrada
Dnešní Mingəçevir je téměř celý mladší než 80 let. Stavba hráze na Kuře začala v roce 1945 a sypaná hráz, vysoká asi 80 metrů a dlouhá zhruba 1,5 km, byla dokončena na přelomu let 1953 a 1954 (prameny se v přesném datu rozcházejí). Na stavbě se podíleli i němečtí váleční zajatci, což je dodnes vidět na části zástavby z té doby.
Za hrází vznikla Mingəčevirská přehrada, největší vodní nádrž v Ázerbájdžánu s objemem kolem 15,7 km³. Napouštěla se postupně v letech 1953–1959. Zavlažuje rozsáhlá pole na stepích Mil, Mugan a Şirvan a zdejší vodní elektrárna je po modernizaci s výkonem 424 MW obvykle uváděna jako největší na jižním Kavkaze. Městu se někdy přezdívá „město světel“, což se obvykle spojuje právě s elektrárnou.
Co tu dělat
- Nábřeží Kury při západu slunce. Hlavní „atrakce“ města, bez vstupného. Večer se sem stahují rodiny a v létě je u vody příjemně i v době, kdy je ve vnitrozemí horko.
- Veslařský areál Kür. Národní olympijské centrum pro kanoistiku a veslování přímo na řece, s hotelem ve tvaru lodi. Trénují tu reprezentanti a s trochou štěstí je uvidíte na vodě. Jestli je areál otevřen i pro běžné návštěvníky, si ověřte na místě.
- Lodička nebo šlapadlo. Cestovatelé uvádějí půjčovné kolem 5–10 AZN za hodinu; berte to jako orientační cenu.
- Ryba z Kury. Podél řeky je několik rybích restaurací. Ryba na grilu s bylinkami a čajem je přesně to, kvůli čemu sem místní jezdí na víkend. Víc o místní kuchyni najdete v našem velkém průvodci ázerbájdžánskou kuchyní.
- Koupání v přehradě. V létě se v nádrži koupe, jen počítejte s tím, že nejde o upravené pláže jako u Kaspického moře.
- Ptáci v zimě. Řeka a přehrada jsou známé místo pro pozorování ptáků, hlavně zimujících vodních druhů.
Jak se sem dostat
| Způsob | Čas z Baku | Poznámka |
|---|---|---|
| Auto | asi 4 hodiny | nejpohodlnější, zhruba 270 km |
| Autobus | 5–5,5 hodiny | z mezinárodního autobusového nádraží v Baku; levné, ale pomalé |
| Vlak + taxi | přibližně 3,5–4 hodiny jízdy vlakem | přímý vlak nejezdí; vlakem do Yevlachu a odtud krátce taxíkem |
Časy jsou orientační, jízdní řády se mění. Aktuální spoje ověřte na nádraží nebo u železnic ADY. Obecně o přesunech po zemi píšeme v článku Doprava mezi městy.
Na co si dát pozor
- Přehrada a elektrárna jsou strategické objekty. S fotoaparátem buďte u hráze opatrní a respektujte zákazy i pokyny ostrahy.
- Letní horko. Mimo nábřeží je v červenci a srpnu ve vnitrozemí opravdu horko; prohlídky plánujte na ráno a večer. Víc v článku Ázerbájdžán v létě.
- Angličtina. Mimo hotely se domluvíte spíš rusky nebo ázerbájdžánsky; pomůže pár základních frází.
Časté otázky
Vyplatí se jet do Mingəčeviru?
Jako samostatný výlet z Baku spíš ne, cesta je dlouhá. Jako večerní zastávka na trase mezi Baku, Gəncə a Şəki ano, hlavně pokud máte rádi klidná města u vody.
Jak daleko je Mingəçevir od Baku?
Zhruba 270 km po silnici, autem asi čtyři hodiny, autobusem přes pět.
Jezdí do Mingəčeviru vlak?
Přímý vlak ne. Nejrychlejší je vlak do Yevlachu a odtud krátký přejezd taxíkem.
Dá se v Mingəčevirské přehradě koupat?
Ano, v létě se tu koupe, ale nejde o upravené plážové resorty. Na klasickou dovolenou u vody jsou lepší pláže u Kaspického moře.
Jak velká je Mingəčevirská přehrada?
Je to největší vodní nádrž v Ázerbájdžánu s objemem kolem 15,7 km³. Vznikla za hrází na Kuře a napouštěla se v letech 1953–1959.
